Málokterý národ na světě miluje žebříčky a kategorizaci všeho možného tak jako Japonci. Zřejmě to souvisí s jejich minimalismem, systematičností a řádem, k němuž samurajové (a nejen oni) tíhli již ve středověku, v době nejhlubšího souznění se zenovým buddhismem. Proto není divu, že i nejkrásnější místa ostrovů jsou zaškatulkována do tzv. Nihon Sankei, tří nejkrásnějších přírodních scenérií Japonska. 

Macušimský záliv s desítkami ostrůvků

Opravdu Nihon a ne Nippon. Ve skutečnosti mezi těmito slovy není vůbec žádný rozdíl. Oba označují Japonsko, oba se píší stejným kandži a také jejich pravý význam „původ slunce“ je shodný. Sami Japonci se přou, které z těchto slov a ve kterém kontextu je vhodnější použít. Nihon je oblíbenější mezi samotnými Japonci, zatímco cizinci daleko častěji používají výraz Nippon. Pokud už se přímo neuchýlí ke kosmopolitnímu Japan. 

Možná proto, že -h- není v řadě jazyků zrovna nejpopulárnější souhláska. Vzpomeňme na nezapomenutelnou Audrey Hepburnovou v roli Elizy Doolittle a její boje s hurikány (a profesorem Higginsem). V cockney tuto hlásku neuslyšíte „jen“ na začátku slov, zatímco třeba ve francouzštině se nevyslovuje vůbec. 

Celá „svatá trojice“ nejkrásnějších z japonských krás se nalézá na hlavním ostrově Honšú. Macušima v Tohoku, asi 400 km na sever od Tokia. Amanohašidate na březích Japonského moře, severně od Ósaky. Mijadžima je ostrov ve Vnitřním moři nedaleko Hirošimy. 

„Nebeský most“ Amanohašidate

Do každého z těchto míst bych vás chtěl zavést ve svých následujících příspěvcích. Budu o nich vyprávět i na cestovatelské besedě o Japonsku zítra (19. 2.) v 18 hodin na zámku v Polné. Jste srdečně zváni. 

Na závěr drobná připomínka: Je dobré si uvědomit, že estetická měřítka Japonců a Čechů mohou být rozdílná, někdy i výrazně. My bychom, snad s výjimkou Mijadžimy, pravděpodobně volili jinak a nad oceněnými lokacemi jen „po klausovsku“ nesouhlasně povytáhli obočí. 

Asi by nás víc ohromily sopky Aso nebo Fudži, soutěska Takačiho, „entí stromy“ na ostrově Jakušima, Pekelné údolí či levandulové pláně Hokkaida. Nebo nějaká jiná z nesčetných přírodních krás, jimiž Japonsko oplývá. Taková, která svou jedinečnost dává najevo zcela nezpochybnitelným způsobem, že návštěvníci jen s obdivem zírají. 

Jenže domov náš je jinde a Japonci mají právo ve své vlasti uctívat takový ideál krásy, jaký si sami vyberou. A, nutno dodat, obvykle si vůbec nevybírají špatně. 

posvátný ostrov Mijadžima

Karel Starý, CK Nomád