Brána Ruska do Tichomoří, dříve cizincům zapovězený Vladivostok, je trochu jiné Rusko. Jak svojí historií, tak kosmopolitní atmosférou, která má blíže oceánu bez hranic než nehostinným pláním Sibiře. Ze všech ruských měst, která znám, se nejlépe cítím právě v něm. 

Před sto lety se v honosném domě na jedné z nejstarších ulic města, dnes nazývané Aleutská, narodil Yul Brynner. Tedy pravděpodobně. Rusko-amerického herce zde připomíná socha, která stojí v parku před domem. 

Kdo by neznal holohlavého Chrise Adamse, hlavního hrdinu legendárního westernu Sedm statečných? Na rozdíl jeho zástupce Vina, zpodobněného nezapomenutelným Steve McQueenem, samotné jméno jeho představitele Yula Brynnera až tolik známé není. Je to velká škoda, nejen vzhledem k jeho hereckému umění, ale i životnímu příběhu. Ten by sám o sobě vydal na dobrodružný a skoro neuvěřitelný film. 

Měl se narodit 11. července 1920 ve Vladivostoku. Ani rok, ani místo narození však nejsou úplně jisté, stejně jako mnoho dalších událostí z počátku jeho života. Otec byl švýcarsko-mongolsko-ruského původu, zatímco matka byla rusko-rumunsko-maďarská romská židovka.Vladivostok - pamětní deska na rodném domě Yula Brynnera

Otec rodinu brzy opustil. Matce se po dlouhé a strastiplné cestě podařilo v r. 1934 rodinu přesunout ze stalinského Ruska přes Čínu do Francie. 

Mladý Yul si musel již od raného věku přivydělávat jako plavčík, v barech a kabaretech jako zpěvák a hráč na kytaru a balalajku, ale i v cirkusech na hraně rizika jako létající akrobat. Při nešťastném pádu z velké výšky přežil svou smrt, ale způsobil si 47 zlomenin. Nesnesitelné bolesti při jejich léčbě tišil opiáty. Na ně si vytvořil závislost, které se později dokázal zbavit. 

Při práci zvládl vystudovat a získat doktorát na Sorbonně. Díky svému původu, studiu i pestrému životu mluvil plynně rusky, francouzsky, anglicky, čínsky, japonsky, mongolsky a maďarsky a slušně španělsky, italsky a německy. 

Yul si pak našel práci v divadle jako kulisák a herec menších rolí. Během II. světové války působil v rozhlase jako válečný zpravodaj. Po jejím konci odjel do USA, kde začal pracovat jako režisér i jako divadelní, televizní a posléze filmový herec. 

Jeho nejslavnější chvíle přichází v roce 1960, kdy dostává hlavní roli v již zmíněných Sedmi statečných. To však zdaleka není jediný film, kterým se zapsal do paměti diváků. Za film Král a já získal Oskara za hlavní mužskou roli. 

Byl čtyřikrát ženatý a mezi jeho filmové partnerky i přítelkyně v osobním životě patřily Marlene Dietrich, Marilyn Monroe, Ingrid Bergman, Audrey Hepburn nebo Gina Lolobrigida. Měl dvě vlastní děti a kromě nich adoptoval i dvě vietnamské. 

Věnoval spoustu úsilí i peněz charitativní práci pro UNICEF, pomáhal opuštěným, nemocným a uneseným dětem. Výborně fotografoval, hodně četl klasickou literaturu a znal se s mnoha světovými osobnostmi, nejen z oblasti kultury. Celý život rád zpíval, zejména romské písně. Zpíval s folklorní skupinou a natočil dlouhohrající desku cikánských písní. 

Zemřel v 65 letech v roce 1985 na rakovinu plic.Socha Yula Brynnera před rodným domem ve Vladivostoku

Tento obdivuhodný životní příběh může připomenout samotného Járu Cimrmana. Yul Brynner si s ním, snad až na techniku a přírodní vědy, v ničem nezadal. A v kinematografii, na rozdíl od něj, chodil za správnými lidmi včas. Jak vidno na soše před jeho rodným domem, možná i proto, že raději býval stojící a bdící. 

Chvíle odpočinku pod sochou herce a Člověka Yula Brynnera mě přivedla k zamyšlení nad srovnáním epochy jeho a té dnešní. Samozřejmě, ani tehdy nebyla každá filmová hvězda osobností s tak silným životním příběhem jako byl ten Brynnerův. Ale bývalo zvykem, že obdiv a popularitu si získávaly téměř výhradně svým uměním a charismatem. Dnes člověk žasne, co někomu stačí k tomu, aby se stal obletovanou celebritou. A zdaleka nejde jen o umělce, ta povrchnost a lacinost je všeobecná. 

Nerad bych sklouzl k moralizování, ale tohle srovnání pro současnost nevypadá dobře. Aspoň zatím. Dočkáme se ještě někdy nových Yulů Brynnerů? 

Karel Starý, CK Nomád