panorama Pchjongjangu s hotelem Rjugjong v pozadí

Měla to být opravdová bomba a symbol převahy filozofie čučche nad prohnilým imperialismem a především nad svým jižním sousedem. 

Ten byl ve srovnání s průmyslovým a na nerostné suroviny bohatým severem dříve mnohem chudší a zaostalejší. Jižní Korea byla vůči KLDR po 2.světové válce v podobné pozici jako Slovensko k českým zemím. Jenže v 80. letech, po 30 letech soupeření obou systémů, už bylo všechno jinak a nový ekonomický tygr svého komunistického příbuzného nelítostně předehnal. 

Severní Korea těžce nesla, že Soul získal pořadatelství letních olympijských her 1988. Naštěstí se objevila možnost zdvihnout hozenou rukavici. V KLDR se r. 1989 měl konat Světový festival mládeže a studentstva. Dnes už mnozí ani netuší, že něco takového existovalo (a stále existuje – ten poslední proběhl v roce 2017 v Rusku!), ale v letech studené války šlo o jednu z nejvýznamnějších propagandistických akcí sovětského bloku. 

KLDR se rozhodla uspořádat tento festival tak, že na něj svět nezapomene a olympiáda v Soulu bude vedle něj jak chudá příbuzná. V Pchjongjangu se pustili do výstavby Stadionu 1.máje pro 150 tisíc diváků (ten je po přestavbě Maracaná a destrukci Strahova největším na světě), obřího Paláce školáků Mangjongde a především hotelu Rjugjong.

Jeho stavba začala v roce 1987 a ambice byly vysoké jak samotný hotel. Do zahájení festivalu, tedy 2 let, měl být vybudován nejvyšší hotel světa se 105 podlažími, 3 tisíci pokoji a výškou 330 m. Zároveň mělo jít o jedinou budovu na světě mimo území USA vysokou přes 300 m. Jenže na rozdíl od stadionu a paláce dětí se hotel nepodařilo do začátku festivalu dokončit. 

Čtyři měsíce po festivalu mládeže padla Berlínská zeď a bratrské státy už nebyly našinci, ale cizinci. V KLDR jako přežívajícím reliktu tábora míru a socialismu náhle začali mít existenční problémy (ještě, že nepadla Čína). Motivace ohromit svět po festivalu zeslábla a hlavně došly finanční prostředky. Mezi lety 1992-2008 byla stavba zcela zastavena. K obnově prací vedla snaha dokončit hotel k 100. výročí narození Velkého vůdce Kim Ir-sena v roce 2012.pohled na nedokončený Rjugjong z roku 2010

Během svých návštěv KLDR mezi lety 2010-2018 jsem pozoroval výstavbu a změny. Od téměř holého betonového skeletu až po dokončení exteriéru včetně atraktivního večerního nasvícení. Ačkoli termíny otevření k výročí Kim Ir-sena nebo při nástupu Kim Čong-una sice opět nebyly dodrženy, vše vypadalo optimisticky a zdálo se být jen otázkou času. Nicméně dosud se odkládá a průvodkyně od tohoto tématu už opět odvádějí řeč. Přímý přístup k hotelu zůstává zapovězen tehdy i nyní.celkový pohled na dostavěný exteriér hotelu Rjugjong

Jak to celé skončí, dnes nikdo neví a jestli ví, nepoví. Nejsem stavař, ale říkám si jaký asi musí být technický stav budovy, která byla skoro 30 let bez užitku vystavena běhu času a v KLDR často krutým rozmarům počasí. Dá se taková stavba ještě vůbec dostavět? V jakém stavu je interiér? Není lepší ji zbourat a raději začít zcela znovu? 

Od termínu původního dokončení se postavily desítky vyšších mrakodrapů po celém světě. Ani o nejvyšší hotel by dnes už nešlo, v Číně a Dubaji se dají najít vyšší. Nad Rjugjongem by se proto dnes už nikdo nepozastavil. Aspoň z hlediska rekordů. 

Rjugjong sice nevítá žádné hosty, přesto budí zájem po celém světě. V mnoha anketách o nejošklivější stavbu světa pravidelně vyhrává. Častokrát doprovázen Žižkovskou věží, která nebývá v pořadí o moc níže. 

A tady bych se Rjugjongu, ale i většiny ostatních „oceněných“ staveb, zastal. Kde je hranice mezi progresivním uměním a kýčem? Jaká jsou kritéria? Kdo je rozhodčí? Kolik známe příkladů, kdy stavby, u nichž se vážně uvažovalo o jejich zbourání, nakonec skončily jako dominanty měst a jsou dnes památkově chráněny? 

Hotel Rjugjong je a navždy zůstane symbolem doby, místa a režimu. Ať již kdy bude nebo nebude otevřen. Nebyl vymyšlen pod šťastnou hvězdou. Ale nevidím jediný důvod, proč by právě on měl být ten nejošklivější. 

hlavní přístup k hotelu Rjugjong v současnosti

Karel Starý, CK Nomád