Zde můžete zadat Váš e-mail pro pravidelné zasílání novinek.

 

Rádi Vám zašleme dárkový poukaz na zájezd či na částku.

Dárkový poukaz na zájezdy cestovní kanceláře NOMÁD
 

Parkování u letiště Praha

Nejlepší kancelář

Doporučujeme:

TOPlist
 
www.whitneytis.cz www.info-vysocina.cz
 

EGYPT JAK HO NEZNÁME

O egyptských pyramidách, chrámech a hrobkách byly popsány tuny papíru a bylo by nošením dříví do lesa k nim přidávat.. Ovšem turistovi, který se nebojí opustit standardní pohodlí a vydá se cestou za dobrodružstvím, může tato veliká a krásná země nabídnout ještě mnoho nového.

V každém průvodci se dočteme, že Egypt má rozlohu 1 milion km a cca 59 mil. obyvatel. To by vypadalo na slušný průměr, pokud by těchto 59 milionů lidí nežilo na pouhých 4 % země. Obydlen je pouze úzký proužek země kolem Nilu, delta Nilu a několik oáz. V těchto místech, obzvláště v deltě Nilu je koncentrace obyvatel extrémní, zatímco vše ostatní je neobydená poušť.

Jedním z cílů našeho zájezdu bylo poznat život v západních oázách a obdivovat divukrásnou přírodu saharské pouště. Po prohlídce přelidněné Káhiry a pyramid v jejím okolí se vydáváme naší Karosou směrem na jihozápad. Mimochodem - už na hranicích dostal náš starý dobrý autobus egyptské číslo, abychom dokonale zapadli mezi místní dopravu a nestali se terčem eventuelního, byť velmi nepravděpodobného útoku na turisty. Egyptská vláda své turisty velmi ochraňuje. Jsou totiž nejvýznamnějším zdrojem příjmů. Jsme tedy neustále evidováni, kontrolováni či dokonce doprovázeni policejní ochranou.

Na asfaltové silnici, která v délce mnoha set kilometrů spojuje celkem 4 oázy, nám dopravní kolaps opravdu nehrozí. Potkat zde protijedoucí vozidlo, většinou malý náklaďáček, je velkou vzácností. Asfaltka je sice bez krajnic, avšak povrch má slušný a tak cesta ubíhá krásnou pouštní krajinou. Vžité představy o tom, že poušť je jen písek, rovina a nafoukané duny , záhy berou za své. Brzy se přesvědčujeme, že poušť má mnoho dalších podob, tvarů a barev, od hnědé přes růžovou, černou a bílou, může být rovinatá, hornatá či skalnatá. Bizarní tvary a různé barvy dokážou vyvolat a změnit i paprsky zapadajícího slunce.

Asi po 180 km cesty se ukládáme k prvnímu noclehu.. Nečeká nás tu ani hotel, ani kemp, ba ani pramínek vody. Stavíme stany uprostřed pouště, s možností zaparkování na miniaturním parkovišti, jaká se tu objevují cca po 70 km. Pod pojmem parkoviště se tu rozumí pouze malý asfaltový plácek vedle silnice, nic víc. Jedinou “koupelnou” je nám plastová láhev s vodou.

Ráno pokračujeme do první oázy, kterou je Baharía, vzdálené 270 km od Káhiry. Jejích 6 tisíc obyvatel se zabývá pěstováním datlí, citrusů, zeleniny, oliv a rajčat. Podmínkou života ve všech oázách je spodní voda, která tu vyvěrá na mnoha místech. Prameny jsou nejen studené, ale i termální v různých teplotách od vlažné až po nesnesitelně vřelou. Kolem sebe vidíme bujnou vegetaci, palmy, eukalypty, obdělaná políčka a zahrady, vše co známe ze středomořské subtropické přírody.

Hlavní město Bawiti na nás dýchlo domorodým koloritem. Všude je plno dětí, domorodci v dželábech, velbloudi, osli, tu a tam malý náklaďáček rozvážející ovoce a zeleninu. Malé domky z nepálených cihel tvoří většinu zástavby, pomalu ale začínají vyrůstat i nové domky z cihel červených, pálených. Na “hlavní třídě” panuje čilý ruch, v malých obchůdkách se prodává vše, co je potřeba k životu, od potravin, ovoce, zeleniny (v podmínkách majících k našim hygienickým předpisům hodně daleko) až po textil a různé drobné potřeby pro domácnost. Po návštěvě městečka nás nejvíce lákají blahodárné termální koupele v jeho blízkosti. Byť v provedení betonový žlab a železná roura, jsou balzámem na naše znavené tělesné schránky. Po důkladném vyčvachtání opouštíme oázu .

Na další cestě se objevují tmavé špičaté černé kopečky, které připomínají Milešovku bez vegetace. Náš dojem je správný, neboť projíždíme oblastí černé pouště, jejíž povrch je tvořen vyvřelinami.

To nejlepší nás ale teprve čeká.. Po mnoha dalších kilometrech začne pískem prosvítat cosi bílého, což je neklamná známka, že se blížíme k bílé poušti. Hnědého písku pomalu ubývá a před námi vystupují bizarní křídové útvary bílé pouště. To už se blíží večer, doba vhodná k návštěvě těchto míst. Ve dne, kdy teploty dosahují kolem 50°C se tu nedoporučuje pobývat. Návštěva bílé pouště patří k vrcholným zážitkům naší cesty .

Tato unikátní, velmi fotogenická oblast si nás zcela podmanila. Paprsky zapadajícího slunce prodlužují stíny křídových útvarů a fantazie může pracovat naplno. Večer strávený při kytaře v těchto místech v nás zanechá nezapomenutelný dojem. Ranní vycházka již za plného sluníčka je pastvou pro oči i fotoaparáty, je však nutno hlídat orientaci, neboť autobus i silnice záhy mizí z dohledu a divukrásné útvary se mohou stát i záludným bludištěm. Po deváté hodině již slunce natolik pálí , že musíme , ač neradi, tuto pohádkovou oblast opustit.

Dalším cílem je oáza Farafra, nejmenší a nejvzdálenější od civilizace. Hliněné domečky, zastřešené suchými palmovými ratolestmi, působí na první pohled dojmem demolice. Procházíme mezi těmito nuznými příbytky a kolem nás pobíhají desítky dětí žebrajících o mlsky či tužku. Rozdáváme vše co máme při sobě, ale dětí stále přibývá. V oáze žije 2 tisíce lidí a návštěvacizinců je pro ně velmi výjimečnou záležitostí. Přátelští domorodci nás zvou k nahlédnutí do svých domovů , fotografovat však nedovolí Za drobný bakšiš máme možnost vidět, jak se žije v Egyptě v 21. století. Zdá se to být dokonalým obrazem bídy a chudoby. Toto jsou zcela jiní Egypťané, než dotěrní prodavači tretek kolem pyramid a hotelů.

Nesmíme zapomenout navštívit muzeum místního umělce pana Badra. Tento vzdělaný mladý člověk, mluvící několika jazyky, ač rodilý obyvatel Farafry, se zcela vymyká průměru ostatních domorodců. Dům pro své muzeum sám navrhl a jeho moderní umění čerpá výhradně z místních motivů lidí a pouště. Je tu pouštní zahrada, sochy, obrazy, textil, vše v moderním pojetí . Jeho díla se vystavují a úspěšně prodávají v mnoha evropských zemích.

Po mnoha dalších kilometrech jízdy nás silnice zavede do poslední navštívené oázy Dachla, která je největší ze západních oáz. Má 35 tisíc obyvatel, od Káhiry je vzdálená 750 km, ale blíže má již k Luxoru. Dachla má na 700 horkých pramenů, některé již v hotelovém provedení., má několik středisek, největší a nejmodernější jsou Mut a Balat, ale historickým centrem je Kasr el Dachla. Hliněné středověké městečko, orámované palmovými háji s hřebenem hor v pozadí , vytváří kulisu až kýčovitě krásnou. S místním průvodcem procházíme arabské městečko z 12. století, které je zakonzervováno jako skanzen. Labyrint uliček, domy z hliněných cihel, bahna a rákosu. Dominantu tvoří mešita s hliněným minaretem, nechybí ani škola, soud, vězení, kovárna a mlýn. Dýchání ztěžuje rozvířený prach z udusané hlíny, která tvoří podlahu všech objektů. Náš průvodce anglicky neumí, takže k výkladu slouží jen posuňky, ale všichni si rozumíme. I výše vstupného 1 EL se liší od egyptského standardu neboť odpovídá našim 10 Kč. Dachla zatím není příliš objevená turisty, ale vzdálenost cca 300 km od Luxoru dává tušit budoucí zájem.

Čtvrtou oázu Kharga již míjíme bez zastávky a spěcháme do Luxoru.

Po klasické prohlídce obrovských chrámů a hrobek, se v konvoji přesouváme na jih Egypta do Asuánu, kde nás kromě přehrady a dalších chrámů čeká plavba po Nilu na felúkách.

Nil měří 6.671 km, je nejdelší řekou Afriky a druhou nejdelší na světě. Jeho povodí měří 2,3 mil. km. Pramení na území Rwandy a Burundi, protéká několika státy, několika jezery, 500 km dlouhou Asuánskou přehradou a posléze se obrovskou deltou vlévá do Středozemního moře.

Mnoho turistů brázdí Nil na lodích podobných plovoucím panelákům. My jsme zvolili cestu mnohem romantičtější, na malých plachetnicích zvaných felúky. Plavbě předcházelo důkladné policejní odbavení. Přípravy různých seznamů, kopírování pasů a další formality zaberou průvodcům snad stejně času jako vlastní plavba. Policie je v Egyptě všemocná a všudy přítomná , má několik složek, které se liší barvou a tvarem uniforem a bojí se jí naprosto všichni, takže i zloději

Naše plavba vede z Asuánu do Edfu, což je vzhledem k celkové délce Nilu nepatrný - cca 100 km. Potřebujeme na něj 2 dny. Na felúku se vejde 12 lidí a je poháněna pouze větrem.Je-li vítr příznivý, ubíhá plavba. rychleji, v opačném případě je nutno brázdit řeku cik-cak. Je příjemné vsedě nebo vleže s fotoaparátem či kamerou pozorovat život kolem Nilu; bujnou palmovou vegetaci, vesničky s malými domky, stáda krav, osli, koně, domorodce na políčkách, rozestavěný most i ty plovoucí paneláky. Pruh zeleně kolem Nilu není v těchto místech o mnoho širší, než řeka sama, tj. asi 2 km. Krátké zastávky během plavby slouží i k malému průzkumu okolí .Z bezpečnostních důvodů smíme plout pouze ve dne, na noc přistáváme ke břehu a felúkáři, kteří si hrdě říkají kapitáni, svazují lodě k sobě.

Cestou navštěvujeme chrám v oáze Kom Ombo, který je pouhých 15 m nad hladinou Nilu a je zasvěcen hned dvěma bohům - Horovi a Sobkovi. Nil vypadá na pohled relativně čistě, pro Evropana však představuje jakékoliv namočení, natož koupání velké nebezpečí. Takže k tělesné očistě nám během plavby slouží opět naše oblíbená PET láhev s vodou. Náš kapitán Thomas, sympatický mladý Nubijec, za soumraku uvaří čaj a při kytaře prožíváme opět jeden pohodový večer. Pak už se jen zachumláme do spacáků a loď se stává i naší ložnicí. Plavba je zakončena návštěvou obrovského chrámu v Edfu, který je druhým největším po Karnaku .

Cesta Egyptem pak pokračovala z Edfu konvojem do Hurgady a dále na sever k sinajské poušti, ale to už je jiná kapitola.

Marie Cholenská, průvodce cestovní kanceláře Nomád s.r.o.