Zde můžete zadat Váš e-mail pro pravidelné zasílání novinek.

 

Rádi Vám zašleme dárkový poukaz na zájezd či na částku.

Dárkový poukaz na zájezdy cestovní kanceláře NOMÁD
 

Parkování u letiště Praha

Nejlepší kancelář

Doporučujeme:

TOPlist
 
www.whitneytis.cz www.info-vysocina.cz
 

SKYE - SKOTSKO A SEVERNÍ OSTROVY

Skotský ostrov Skye má mnoho přívlastků: bájný, okřídlený, tajuplný. Patří do souostroví Vnitřních Hebrid. Na celém souostroví žije jen 8850 lidí.

Příjezd na ostrov je možný dvěma způsoby. První z nich je plavba trajektem. Dříve to byla v podstatě jediná možnost, jak se na ostrov dostat. Protože plavba trajektem je zdlouhavá, rozhodli jsme se pro druhý způsob - přejetí nového mostu u Kyle of Lochash. Ten zde stojí od roku 1995. Použít most není vůbec levná záležitost. Za každé přejetí se platí. Pokud jedete osobním autem zaplatíte Ł 5.60, pokud ale jako my autobusem, stojí vás to neuvěřitelných 41,20. Totéž při cestě zpátky. Jakmile jsme na druhé straně, ocitáme se v jiném světě. Krajina na ostrově se výrazně liší od krajiny na Skotské vysočině. Přímo před námi se vypínají kopce pohoří Cuillin Hills. Jsou to tmavé majestátní kopce porostlé travou a vřesem. Pohoří donedávna patřilo starému rodu MacLoadů, majitelům hradu Dunvegan. Ti se dostali do finanční tísně a byli nuceni pohoří prodat. Skotové se proti tomu velmi bouřili, protože Cuillin Hills považují za nejkrásnější hory Skotska. Pohoří nakonec koupil bohatý Američan s podmínkou, že je ponechá přístupné veřejnosti.

Čeho si může každý návštěvník na prvním kruhovém objezdu povšimnout, jsou dvojjazyčné nápisy. Jeden nápis je v angličtině, druhý ve skotské gaelštině. Například město Portree, což je největší město ostrova, se skotskou gaelštinou řekne Port Righ. Znamená to Královský přístav. Své jméno získalo po oficiální návštěvě krále Jakuba V. v roce 1540. Je také naší první zastávkou. Portree je malé rybářské městečko s asi 2500 obyvateli, náměstíčkem a několika uličkami, které náměstí obklopují. Nejmalebnější je ulička vedoucí k zálivu a zároveň přístavu. Domky jsou jen po jedné straně, na druhé straně je otevřený výhled na rybářské bárky. Každý domek je natřen jinou barvou. Je tu i několik obchůdků a bister, kde se prodávají čerstvě ulovené ryby. Vybraly jsme si ten až úplně na konci. Je malý, sotva se tam vejdeme. Jeho stěny jsou zdobeny plakáty s vyobrazenými a popsanými různými mořskými rybami. Většinu z nich mají vystavenou v chladícím pultu. Domlouváme se, kterou ochutnáme. " Odkud jste? " ptá se nás paní prodavačka. " Z České republiky. Z Československa. Praha je hlavní město." Paní kroutí hlavou a bezradně se dívá na sousedku. Ani ta netuší, kde naše země leží. " Jsou tam teď velké povodně, každý den je to ve zprávách." ( Navštívili jsme Skye v srpnu 2002 a ve zprávách se téměř o ničem jiném nemluvilo.) Stále nic. " Je to daleko?" zkouší prodavačka. " Ano. Ze Skye asi 1500 km." Prodavačka obdivně vydechla. " To musí být bohatá země." " Ne, to opravdu není." " Tak vy musíte být velmi bohaté." Smějeme se. Jedna učitelka a druhá studentka - rozhodně nepatříme mezi nejbohatší. " Ale ano," ujišťuje nás prodavačka a sousedka souhlasně přikyvuje " já bych si vůbec nemohla dovolit jet na dovolenou tak daleko!" Uvědomujeme si, jak je všechno relativní. Británie je proti nám bohatý vyspělý stát, ale žijí zde také lidé, kteří se nepodívají ani za hranice své země. Nakonec sázíme na jistotu a kupujeme malé krevetky. Poděkovaly jsme a odcházíme, obě ženy se s námi přátelsky loučí.

Z Portree jedeme směrem na sever. Projíždíme kolem Old man of Storr (Storrského staříka). Je to osamělá čedičová skála, která se vlivem eroze oddělila od masivu a teď se ve výšce 50 metrů vypíná nad okolím. Další naše zastávka je u vodopádu Measach a Kilt of Rock. Vodopád tvoří stejnojmenný potok, který padá přes okraj útesu z výšky 91 metrů do moře. Za ním je vidět čedičová skála, která má připomínat záhyby skotské sukně - kiltu. Máme obrovské štěstí na počasí. Obloha je jasná, což ve Skotsku není příliš obvyklé. Přes moře vidíme na pevninské pohoří Wester Ross. Pokračujeme dále až na nejsevernější bod ostrova. Zastavujeme se u zříceniny hradu Duntulm. Díky již zmiňovanému počasí se nám naskýtá pohled na oblouk souostroví Vnějších Hebrid. Kousek od Duntulmu se nachází vesnický hřbitov, na kterém si připomínáme příběh romantické hrdinky Flóry MacDonaldové. Flora MacDonaldová v roce 1747 pomohla Bonniemu Princi Charlesovi, kdy se princ převlékl za její služku, uprchnout z Benbeculy na Skye.

Cílem dnešního dne je kemp v Dunveganu. Sjíždíme do vesnice z prudkého kopce, v zatáčce si musíme najet na dvakrát, abychom se vytočili. Kemp leží na břehu zálivu, s výhledem na Dunvegan. Majitel kempu - Collin - nás vítá ze dveří své nové kanceláře. Ještě vloni se "obchody" vyřizovaly v jakémsi přístřešku z nepromokavé plachty. Collin je vysoký chlap s huňatým obočím, rybářskými kalhotami a dobromyslným úsměvem. Když nás poznává, schovává obličej do dlaní. Ví, co bud následovat a nemýlí se. Sáhne za sebe na polici pro skleničky, aby si s námi mohl připít dobrou moravskou slivovicí. Na oplátku od něj dostáváme láhev místní whisky a skotskou vlaječku s křížem svatého Ondřeje - bílý diagonální kříž na modrém pozadí.

Na druhý den máme naplánovanou túru údolím Sligachan v Cuillin Hills. V informačním středisku v Portree jsme získali předpověď počasí na dnešní den. Má být 17°C, sucho, dokonce nemá ani mrholit, jen má vát jihovýchodní bríza. V 9 hodin nás autobus vysazuje u hotelu Sligachan a nechává svému osudu. Vstupujeme do údolí. Je podmrakem. Obklopuje nás pohádkově krásná příroda. Cesta je příjemná - pěšinka ve vřesovišti, občas musíme přeskákat nějakou mokřinu, občas přebrodit potok. Druh vřesu, který roste všude kolem, se anglicky jmenuje Bell Heather. Líbí se nám doslovný překlad, protože jeho květy opravdu připomínají zvonečky. Botanik v naší skupině nás ale poučuje, že se jedná o vřesovec. Asi po hodině cesty se počasí dramaticky změnilo. Obloha se zcela zatáhla, začal foukat ostrý vítr a začalo hustě pršet. Vítr je tak silný, že nám chvílemi připadá, jako kdybychom pochodovali na místě. Během chvilky jsme promrzlí a promoklí. Saháme do batůžku pro tajnou pomoc. " Teď už chápu, proč Skotové bez whisky nemohou žít. Tak na zdraví." Jezero, na jehož břehu jsme chtěli poobědvat, míjíme a pokračujeme k pobřeží. Je před námi poslední třetina cesty. Ta nejkrásnější. Přestalo pršet, vítr se utišil. Poslední část vede po útesech přímo nad mořem. Pěšinka je místy jen stopu široká, hned vedle spadají útesy do hloubky 30 metrů, na jejich úpatí burácí moře. Z moře vystupují menší ostrůvky patřící k souostroví Vnitřních Hebrid. Rum, Soay, Eigg ….. V Elgolu na nás čeká náš autobus a Highlandské kráv. Mají dlouhou hnědorezavou srst a velmi špičaté rohy. Chovají se celkem přátelsky. Po úzké klikaté silničce se vracíme zpátky ke Kyleakinu, kde znovu přejíždíme most a znovu platíme mýtné. Po dvou krásných dnech se s ostrovem Skye loučíme.

Pavlína Zítková Chmelařová