CESOPIS Z FILIPÍN
NA BUVOLU PRALESEM
Příběh se začíná odehrávat v pralese. Před vánocemi jsem se ocitla
na ostrově Mindoro v Jihočínském moři, patřícímu k souostroví Filipín.
Vyrazila jsem jeepney, tak se říká starým americkým džípům,po silnici,
stále ještě ve stavbě , vedoucí bujnou tropickou vegetací kol vodopádů a
nádherných výhlídek na mořské zátoky s palmovými háji přímo do lůna
pralesa. Netušila jsem, co sjednaný výlet obnáší.
Po několikahodinové jízdě auto odbočuje doí nitra pralesa, kde se pod
palmama pase pár buvolů, domorodí mladící je popohání, zapřahají jednoho
z nich do káry a hurá nasedat!!! Koukám jak z jara, nechápu. Předem nic
nevím co se bude dít. Je to pro mne velké překvapení. A tak sedám se
svou kamarádkou na kozlík malé káry, hned za buvolův zadek, kterého se
mé nohy dotýkají. Přímo na buvola nasedá polonahý domorodý mladík a řídí
jej bičem.Vyrážíme cestou necestou pralesem. Vezeme m.j. bedny potravin
na piknik u vodopádů. Jedeme přes brody i vodnatým korytem řeky, voda
sahá buvolovi do půli těla, buvol namáhavě táhne drahocenný náklad proti
proudu řeky, koryto stále stoupá, cesta je pro něho stále více namáhavá,
voda stříká, buvol supí, vozka ho žene šviháním bičem až si z toho
chudák ulevuje, těsně vedle našich nohou.Kára se naklání na nerovném
kamenitém terénu, projíždíme výmoly, bahnem a míjíme divukrásnou
pralesní scenerii, kávovníky, kakaovníky, mangovníky, papáje, fíkovníky
a spousty stromů s ovocem nám neznámým a všude kol kokosové a
banánovníkové háje. S námi pěšky, přes řeku, brody, pralesem putuje
skupina domorodých dívek a žen, hihňajících se, s náklady na hlavách.
Ještě netušíme oč tu jde.
Blížíme se k vodopádu, řeka je divočejší, hlubší, semtam ostrůvek....a
buvol už dál neprojede. Zůstává na jednom z ostrůvků a my se zouváme a
bosi brodíme řeku k nedalekým bambusovým chýším, batohy s foťáky nad
hlavami....k vodopádům, které jsou již na dohled.
Kde se vzali, tu se vzali se objevili i naši průvodci, kteří pro
nás připravili pod skalou v bambus. chýši super piknik - barbecue. Ze
skály přímo stékal pramen vody na mytí rukou..A zas nás potkal tropický
liják. Ještě jsme stihli vylézt za pomocí dívek výše pod vodopády, odkud
byly nádherné výhledy a již v dešti, opatrně slézáme z kluzkých skal,
přidržujíce se bambusové tyče. Lije jak z konve a skály jsou nebezpečně
kluzké. Domorodé dívky opět poskakují kolem nás, pomáhají vrátit se bez
úhony pod přístřešek. Usmívají se, nechávají se fotit. Neuvěřitelné! Po
návratu zabraly 1 z chýší a z nákladu na hlavách vybalují své pletené
košíkářské, překrásné výrobky. Ve 2. chýši je na dlouhém stole obrovský
banánový list a již se line vůně pečeného masa a ryb. Je připraveno
množství tropického ovoce, mísy rýže a za chvíli už zavoní tuňák, kuřecí
stehna a vepřové steaky.Vše zapíjíme dle chuti dobrým pivem či
ovoc.śťávami. Masa i rýže je tolik, že dostávají i okounějící psi, kteří
se s námi brodili řekou a šli pralesem, asi to už znají, že zde pro ně
vždy něco zbyde. Všechny ženy dostaly též velkou porci a ještě množství
se shráblo do pytle, jak posloužilo a komu, to nevím.Ženy předvedly s
úsměvem své nádherné výrobky, ale nasadily přemrštěné ceny, takže nikdo
téměř nic nenakoupil. Některé mísy, džbány a.j. nádoby byly dosti
rozměrné a my měli před sebou ještě dalekou cestu, plavby loděmi, přelety...
Po výtečném pikniku se vydáváme zpět s dívkama přebrodit řeku k
povozu a ke zpáteční cestě řekou a pralesem zpět do civilizace.
Náš vozka zastavuje ve své chýši v pralese, kde má v kokosovém háji
zahradu plnou květin, políčko, naproti mu běží ženuška a doma pláče
dítě. Zřejmě se zastavil s obnosem, který utržil za jízdu, se svým
buvolem pralesem. I tak se dá žít spokojeně v pralese z turistů. Záměr
se podařil. Turisté vodopády s buvolím spřežením opravdu a hojně navštěvují.
.............................
Jaroslava Hajzlerová, 2007