CESOPIS THAJSKO, LAOS
A BUDHA SE NA NÁS USMÁL
(z cestopisu klienta cestovní kanceláře Nomád - Bivak klub s.r.o. - Ivo Brzák)
Tak jaké je Thajsko?" ptali se nás v únorových ulicích naši známi, když si závistivě prohlíželi naše čokoládové obličeje.
"Báječné, skvělé, exotické, zázračné" odpovídal jsem poctivě, že to není ono, že nedokonale vyjadřuji to, co jsem za 22 thajských dní prožil.
Ležím na Hanspaulce a nemohu spát, časový posun šesti hodin na mne působí - a tak se dívám do tmy a ptám se sám sebe : "tak jaké je Thajsko?"
Thajsko je
* ZELENÉ.
Zelená džungle. Až tady jsem korigoval své literární představy z dob hltání Kiplinga. Džungle je neproniknutelný prales, spleť křovisek, lián, pokroucených kmenů porostlých mechy a s divokými orchidejemi v hlavách, bujná, nepropustná zeleň i pro palčivé slunce.
A to nejen na severu, v nejvyšších thajských horách, ale i na jihu, na onom úzkém pruhu země, prstu, ukazujícího k Singapuru. Myslím, že ani ty velmi nízké, 100 - 200 metrové kopečky nad oceánem ještě nikdy nikdo neslezl, protože by musel metr po metru se prosekávat neproniknutelným, zeleným houštím. Thajsko je zelený, tlustý koberec džungle , který praská a bobtná neustále se rozšiřující vegetací. A to jsme na přelomu ledna a února, nejchladnějšího období celého roku. (Teplota vzduchu 27-30°C, teplota moře 30°C) Domorodci nosí vlněné ušanky. Lidé si v tomto džunglovém koberci vymýtili oázy, ostrovy, paseky s postavili chatrče, vesnici, město. A ještě urvali kousek džungle pro pole, aby se mohli nasytit rýží. A pole makovic, zdroj opia s bohatství. Potom se pustili do budování plantáží banánovníků, kokosových palem, ananasů, na jihu kaučukovníků. Ale to obklíčení džunglí je neustálé, člověk má pocit, že džungle jen podmíněně souhlasí s přítomností lidských vši ve svém kožichu
* BOHATÉ.
Muž, který obsluhoval malý motorový člun, ve kterém jsme se náležitě pohoupali ve 3 m vysokých vlnách mezi korálovými ostrovy, vypadal, že má jedno tričko a neumí se podepsat. Po připlutí ke břehu vytáhl ze dna bárky vysílačku a domlouval se s dispečinkem o další práci.
Dřevěné chatrče se slaměnou střechou na severu země měly na bambusovém stvolu televizní antény.
Thajsko je rozvojová země znamená-li to, že právě prožívá prudký rozvoj. Na okrajích velkoměst rostou z podhoubí dřevěných či plechových chatrčí 50ti metrové mrakodrapy, ulice jsou přeplněny nejmodernějšími modely aut - většinou japonských - silnice jsou perfektní. Tam, co Hanzelka jel prachovou, neudržovanou stezkou, jsou dnes dálnice (na letiště v Bangkoku 12ti proudové), či bezvadné asfaltky až do hraničních míst.
Nikde v Asii jsem neviděl tak minimální ekonomický rozdíl mezi městem a venkovem. Malá městečka i vesnice mají - kromě tradičního, překrveného středu s tržištěm - u výjezdu zděné nebo dřevěné vilky s dokonale pěstěnou, upravenou zahradou plnou dřevin a květin.
Dost dlouho jsem nemohl rozluštit, co je mi na thajském domě divné, něco mi stále vadilo - až jsem pochopil: v této zemi neznají komíny. Střechy všech domů, vilek, chatrčí i rezidencí jsou holé, hladké. Starosti s vytápěním tu vůbec neznají.
* PŘÁTELSKÉ.
Byl večer a my byli ve vesnici horského kmene Karenů. Šli jsme s Žeňkou sami strání s rozsetými dřevěnými chatrčemi, už byla tma. Pod jednou slaměnou střechou plápolal oheň a ozařoval celou rodinu: prarodiče, rodiče, děti. S úsměvem nás tvou mezí sebe. Mladý otec - naučil se trochu anglicky jen odposloucháváním řeči expedic, procházejících touto vsí - nám postupně představuje všechny členy rodinného kruhu a obdivně pokývá hlavou že jsme ze země vzdálené 12 hodin letu letadlem směrem k západu slunce. Všichni se usmíváme, děti řičí nadšením nad pytlíkem bonbonů.
(Pokračování později)
Ivo Brzák